České komunity v zahraničí

K tématu českých komunit ze zahraničí jsem se dostal náhodně. Během mého ročního pobytu v americké Iowě jsem se seznámil s několika Američany, kteří se hrdě hlásili k českým kořenům. Česky znějící příjmení byla důkazem jejich původu. Z češtiny znali většinou už jen zkomoleniny jako „kolačís“ nebo „rohliks“ a jejich historické povědomí o české kultuře zamrzlo někdy na začátku dvacátého století. Zjistil jsem, že se v Iowě nachází muzeum Antonína Dvořáka (které patří mezi několik málo kulturních pamětihodností státu, který má větší rozlohu než bývalé Československo) nebo rozlehlý „NÁRODNÍ HŘBYTOV.“ Takové „české“ nápisy, co potomci nebožtíků nechali vytesat na náhrobky, bych opravdu nevymyslel. Z českého jazyka emigrantů se totiž v průběhu desetiletí staly bizarní zkomoleniny reflektující představy anglicky mluvících potomků, jak ta čeština asi mohla vypadat. Třešničkou na dortu pak byla návštěva „českého“ festivalu „Houby Days“ v Cedar Rapids, který obsahoval módní přehlídku lidových krojů nebo zpívání českých lidových písní v angličtině.

Druhé setkání s krajanskou komunitou ve vesničce Češko selo ve Vojvodině bylo také náhodné. Česky mluvícími obyvateli jsem byl přijat s otevřenou náručí. Den poté jsem navštívil českou vesnici v rumunském Banátu, která mě ale kvůli masovému turismu příliš neoslovila. O to dobrodružnější pak byla návštěva Malé Zubovštiny na ukrajinské Volyni, kam jsem se cíleně vydal s jedním kamarádem při společné cestě Ukrajinou.

Reportáže

Kam jel Dvořák na prázdniny (Iowa, USA)

Český národní duch (Iowa, USA)

Češko Selo – česká vesnice v Srbsku

Na návštěvě u Volyňských Čechů (Ukrajina)