Mimozemšťani

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (zasněně) Myslíš… myslíš, že tam jsou?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo? (krátká pauza) Kde?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Oni… Někdo…

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo někdo?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   No, kdokoliv. Nějací živí tvorové… prostě život. Myslíš, že je tam život? Myslíš, že je život tam možný?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kde?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Tam. (nasměruje své dominantní tykadlo směrem k Modré planetě)

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Na Modré planetě?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ano, na Modré planetě. Myslíš, že se tam dá žít?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN:  (významně zamrká zadním okem) Tam? V žádném případě! Četlo jsem o tom jeden rozhovor. Nejde to.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Proč myslíš, že to nejde?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Tak především je to moc daleko od Slunce. Jak by tam asi život mohl fungovat? Podle měření astronomů tam je skoro pořád tma.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   A myslíš si, že jsou také zelení?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ti tvorové, kteří tam žijí.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Nikdo tam přece nežije.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   A kdyby tam něco žilo? Bylo by to zelené?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Spíš modré, když je to Modrá planeta.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ale jak by to dělalo fotosyntézu, kdyby to bylo modré?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: No právě. (významně zamrká zadním okem) Proto tam nic žít nemůže.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Hm…

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Nedáme si laser?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Vždyť víš, že si to minule s laserem dost přehnalo.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Vím. Ale mám na laser chuť.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Snad ses nestalo závislé!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: No…

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Mělo by ses odvykat. Závislost na laseru je nebezpečná!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Vždyť já vím. (pauza) Já jsem chtělo jen tak pro chuť.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Vždyť já vím. (pauza) Ale takhle ty závislosti začínají. Laser je tvrdá látka, s tím se musí opatrně!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Hm… Mluvíš jako příručka pro malé pupeny.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Promiň, už tě nebudu moralizovat.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: To není o moralizování.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   A o čem teda?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Tak asi jo. Je to moralizování. (zamyslí se, chvíle ticha) Navíc je tam moc vody. Všude je tam voda! Dokážeš si to představit?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (promne si obě boční oči) Kde?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Na Modré planetě.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   No a co má být?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Jak by tam mohl být život, když je tam tolik vody? Všechno by se tam přece utopilo!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Kolik je tam vody?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Vím já? (zamrká střídavě zadním a předním okem) Ale je tam všude. Dokonce i v atmosférickém obalu!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Tam je voda i nad planetou?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Ano. Četlo jsem v tom rozhovoru, že kolem planety rotují satelity speciálně upravené vody, které zcela nepředvídatelně mění své tvary, trajektorie i velikosti. Někdy tyhle satelity vysávají další vodu z planety, někdy se zhustí a vodu stlačují dolů. Průběžně ty satelity vznikají, zanikají, trhají se na menší, spojují se na větší… V takových podmínkách prostě život možný není.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Rozumím. Muselo by to být hodně odolné, aby to přežilo.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Nepřežije to. Není tam světlo. V tom rozhovoru psali, že na každou jednu část Modré planety připadá až čtyři a půl časové jednotky tmy v kuse! To je příliš dlouhá doba, aby něco mohlo přežít.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Máš pravdu. (podrbe se dominantním tykadlem na ostatních tykadlech)

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Nedáme si svačinu? Mám hlad.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ale žádnej laser. Jasný?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (zklamaně) Jasný…

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Máš velkej hlad?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Střední.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Hm… (zamyslí se) A dalo by sis spíš modrý, nebo červený?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Červený jsem dneska už mělo. Ty máš modrý?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (usměje se do tvaru X) Mám. (vytáhne baterku) Kam to chceš?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Do oválu. Kolem dokola.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Tak jo. (rozsvítí baterku a posvítí na oválný střed těla druhého mimozemšťana, postupně jej osvětluje kolem dokola)

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (spokojeně třepetá tykadly) Tak se mi to líbí!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To jsem rádo. To je totiž moje oblíbená žárovka.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Velmi chutná žárovka! Někdy bych si od tebe mělo vzít recept. (nechává se pomalu osvěcovat ze všech stran)

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (zamyslí se) A co když putují?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo? Kam?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   No kdokoliv, kdo žije na Modré planetě?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Jak si to myslelo? Jak jako, že putují? Kam?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Za světlem.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Jak jako za světlem?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Napadlo mě, že třeba neustále putují po těch částech, kam zrovna svítí Slunce.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Nesmysl! Tuto otázku také podávali v tom rozhovoru. A je to nesmysl, protože tohle by nestihli! Modrá planeta se sice ve středu neotáčí moc rychle, za to je obrovská, takže povrch je daleko od středu. A tam je rychlost veliká. To by nedali. Na to by museli vydat víc energie, než by získali z fotosyntézy.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Asi máš pravdu.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Navíc ty satelity. Někdy jsou tak obrovské a husté, že žádné světlo na povrch nepropustí. Takže putovat pořád kolem dokolečka by nestačilo.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Hm… To zní logicky.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Mám teď zase posvítit já na tebe?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Prosím!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (vezme si od prvního mimozemšťana baterku a začne svítit na jeho ovál) Víš, co mám na něm rád?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Na čem? (spokojeně třepetá tykadly)

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: No na něm… Na modrém světle.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Nevím.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Že když si modrým světlem omylem posvítíš to oka, tak to nepálí. Červený pálí.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To jo. To máš pravdu.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Ani když pučíš, tak to nepálí.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ty už si někdy pučelo?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Dvakrát.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Jaké to bylo?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Ty jsi ještě nikdy nepučelo?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ne.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Myslelo jsem, že jsi starší…

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   No, ještě jsem nepučelo.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Je to zvláštní.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Co?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Když pučíš.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Jaké to bylo?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Pokaždé jiné.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Jaké?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Jednou se mi chtělo pořád jen přijímat červené světlo.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To by se nemělo. Jednou za pět časových jednotek nejčastěji. Když přijímáš červený častěji, tak to může být nebezpečný!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Vždyť já vím! Právě to je na tom to nejstrašnější. Máš chuť, ale strašnou a nepřekonatelnou, ale víš, že bys nemělo. Ale pořád na to musíš myslet!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   A podruhý?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Co podruhý?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Při druhém pučení. Co jsi cítilo?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: To bylo mnohem horší a bizarnější! Chtělo jsem být celé zlaté!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To bys ale nemohlo dělat fotosyntézu!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Já vím! (výrazně zamrká zadním okem) Stačilo?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Co?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Modrý.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Jo.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (zhasne baterku a vrátí ji prvnímu mimozemšťanovi) Ať ti zbyde na později.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To víš, že zbyde. Tahle žárovka se jen tak nevyčerpá.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Je to hrozný! Strašný nutkání to je, naprosto iracionální, a ty s tím nemůžeš vůbec nic dělat!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To modré světlo?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Ne! Ten pocit, že chceš zezlátnout. To je hrozný stav! Ale prostě takové stavy pučení doprovázejí.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   A co pupeny?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Co co pupeny?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Jak si žijí? Rostou?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Nevím. Nejdřív musíš nějakou dobu se o pupen starat. Hlavně můj první pupen se pořád nějak schovával, takže jsem mělo starosti. Sem tam se totiž zatoulal do nějakého úkrytu, kde na něj nesvítilo Slunce. Kdyby tam zůstal moc dlouho, mohlo by to s ním být hodně špatné.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To je jasné. A svítí se na pupeny baterkou?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Na baterku si musí zvykat postupně. Nejprve bílé světlo, potom modré. Ze začátku jenom blikáš.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Hm…

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Máš rádo blikání?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Dřív jsem mělo. Teď už mi to nechutná.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: A když trochu odroste, tak už se postará samo o sebe.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Kdo?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Pupen. Zvláštní je, že si na to nikdo nepamatuje.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Na co?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Na osamostatnění. Pamatuješ si na své osamostatnění?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ne.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: A víš, komu si vypučelo?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Ne.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: To je právě to zvláštní. Nikdo si to nepamatuje. Ani já bych už své pupeny nepoznalo.

(chvíle ticha)

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (zamyšleně) A kdyby tam přece jenom byl život…

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (přeruší prvního mimozemšťana) Na Modré planetě?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   To mě ani nemůžeš nechat domluvit? Ano, na Modré planetě. Kdyby tam přece jenom byl život, tak…

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (výrazně zamrká předním okem) Omlouvám se, ale už mě tahle tvoje fantazírování začínají pěkně štvát!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (promne si všechna čtyři oka) Já jsem tě nechtělo naštvat. (chvíle ticha) Já jsem se jen tak zamyslelo.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Vždyť já vím…

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Co víš? To, co jsem chtělo říct?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: To ne. Ale to, že si mě nechtělo naštvat.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   A zajímá tě to?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Co?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   No to, co jsem chtělo říct.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Ne. (chvíle ticha) Promiň, ale nemám na to teď zrovna náladu.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (empaticky zakrouží dominantním tykadlem) Děje se něco?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Já jenom… (tykadla se mu začnou úzkostlivě chvět, významně zamrká předním i zadním okem, prosebně) Dáme si laser?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (chvíli přemýšlí) Ty máš absťák?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (tykadla se stále chvějí úzkostí) Ano.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Jsi závislé?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Jsem.

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (chvíli přemýšlí) Tak si dej.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Dám si. (chvíle ticha) Máš?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Mám.

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Posvítíš mi?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (promne si boční oči) Když jinak nedáš…

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (prosebně) Nedám…

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (rezignovaně) Tak jo. (vytáhne laser a posvítí druhému mimozemšťanovi na ovál)

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: (tykadla se mu zvedají rozkoší) Ach! (pauza) Ach!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (pro sebe pohrdavě) Feťák!

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Ach!

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   Myslíš, že se také rozmnožují pučením?

DRUHÝ MIMOZEMŠŤAN: Kdo?

PRVNÍ MIMOZEMŠŤAN:   (mávne prostředních chapadlem) Na tom přece nezáleží…

(opona)