Miliony Indů odcházejí z venkova do městských slumů

Migrace do měst a tím způsobené navyšování jejich populace, rozlohy a hustoty zalidnění, je jedním z nejvýznamnějších současných problémů Indie. V některých oblastech Indie tři ze čtyř místních obyvatel jsou migranti. Migrace výrazně ovlivňuje podobu pracovního trhu a výši mezd jak v destinaci, do které migrují, tak v místě, které opouštějí. V současné době je velmi nízká míra migrace z Indie do zahraničí. Naprostá většina indických migrantů se tedy pohybuje v rámci země.

V současné době polovina světové populace žije ve městech. Jako hlavní příčina této skutečnosti se uvádí migrace z venkova, za významný důsledek se udává zvyšování městské chudoby. Nejvýznamnějšími destinacemi, kam migrují Indové z celé země, jsou města Bombaj, Dillí a Kalkata. Jako hlavní důvod migrace bývá uváděna chudoba, nicméně významným důsledkem migrace je ještě větší zvyšování nerovností mezi jednotlivými regiony. Ještě v roce 1992 žilo na venkově sedmdesát čtyři procent obyvatel Indie a šedesát dva procent Indů pracovalo v zemědělství. Dnes stále více jak dvě třetiny obyvatel Indie podle sčítání lidu v roce 2011 žijí na venkově, nicméně i přes to je růst a rozvoj měst znatelný.

Bombaj, Dillí a Kalkata patří mezi deset největších měst světa a mezi sto nejrychleji rostoucími velkoměsty je dvacet pět v Indii. Poprvé v historii pak populace indických měst roste rychleji než populace indického venkova. Více než milion obyvatel má dnes třicet pět indických měst a více než pět milionů obyvatel má šest měst – Bombaj, Kalkata, Chennai, Dillí, Hyderabad a Bangalore. V těchto šesti městech žije zhruba pětina městské populace v Indii a přichází do nich migranti z celé země. Indická města se tak stávají extrémně přelidněnými.

 

Chudí ekonomickému růstu nepřispívají

Populace Kalkaty od osmnáctého století zvýšila na padesátinásobek, počet domů v Kalkatě se ale zvýšil jenom jedenáctkrát. Město je přelidněné a mnoho obyvatel čtvrtí s nejvyšší hustotou zalidnění nemůže najít pracovní uplatnění. Také vznik slumů v Chennai je až novodobou záležitostí. První ilegální skupiny jednoduchých přístřešků se zde začaly objevovat až v druhé polovině dvacátého století a masivní růst slumů je záležitostí posledních desetiletí. Růst měst je spojen se změnami v indické ekonomice, která se zaměřuje stále méně na zemědělství a stále více na průmysl a služby, které se rozvíjejí právě ve městech. Města jsou také atraktivní díky množství zahraničních investic. Například do Dillí přichází 18 procent zahraničních investic a do státu Maháráštra, ve kterém se nachází Bombaj, dokonce 32 procent zahraničních investic mířících do Indie. To, že růst indických měst je zapříčiněn především migrací, je vidět i na mírách porodnosti pro jednotlivé regiony. Ve venkovských oblastech se rodí v průměru 2,6 dítěte na ženu, ve městech 1,8. V některých městech je to i méně, zhruba 1,5, což je míra srovnatelná se situací v České republice.

Přestože zvětšování měst je spojeno s ekonomickým růstem, socioekonomické změny nemají přílišný efekt na odstranění chudoby, což se projevuje na vzniku a zvětšování slumů. Slumy jsou přelidněné chudinské čtvrtě tvořené většinou provizorními chatrčemi, ve kterých bývají špatné hygienické a životní podmínky. Chudí obyvatelé indických měst ekonomickému růstu a rozvoji Indie příliš nepřispívají. Je to dáno i tím, že velkou část svého času tito lidé věnují obstarávání potřeb k základnímu přežití.

Poměrně významné množství času věnují například shánění pitné vody, ale také třeba čekání na společné záchody. V chudinských čtvrtích je také problém s infrastrukturou a dopravou, tudíž celá řada činností je zkrátka náročná na čas i energii. Objevuje se zde řada problémů, jakými je sociální vyloučení či ilegální status některých obyvatel. Chudinské čtvrti se potýkají s podvýživou a rizikem rychlého šíření nakažlivých nemocí, daného velkou koncentrací lidí na malém prostoru a nevyhovujícími hygienickými podmínkami.

Například v kalkatských slumech hustota zalidnění dosahuje i téměř tří tisíc lidí za hektar. Devadesát procent rodin zde obývá pouze jednu místnost, často i na verandě žije jiná rodina, než v místnosti, ke které veranda náleží. V průměrné domácnosti pak přebývá pět lidí. Gramotnost zde nedosahuje ani třiceti procent.

Migranti přicházející do měst většinou mají jen omezené prostředky na zajištění obydlí. Mnoho z nich proto směřuje právě do slumů. Ani bydlení ve slumech však není zadarmo a mnozí obyvatelé indických velkoměst na zaplacení nutných výdajů k životu v jednoduchých podmínkách, které slumy poskytují, nemají prostředky. Mnoho lidí tak bydlí přímo na pracovišti nebo na ulicích či jiných veřejných prostranstvích.

Indie je země s největším absolutním počtem chudých lidí na světě. Podle Světové banky zde v roce 2012 žila třetina obyvatel s méně než 1,25 dolarů za den a více jak dvě třetiny obyvatel pod dvěma dolary za den. Zhruba pouhá třetina obyvatel je po narození registrována. V nejchudších státech (ze kterých je také velká míra emigrace) je registrována ještě menší část populace. Z toho důvodu existuje velké množství migrantů, kteří nemají žádné dokumenty a nejsou nikde registrovaní. Proto není možné zjistit přesná čísla přistěhovalých osob.

Tyto skutečnosti mají velmi neblahé vlivy na pracovní podmínky a práva migrantů. Pracovní migranti jsou znevýhodňovaní, často pracují v neformálním sektoru, nemohou si dovolit vymáhat svá práva ani získat podporu od vlády či neziskových organizací. Občanská společnost ani legislativa nejsou schopny problémy pracovních migrantů efektivně řešit. Nevýhodné postavení migrantů je velmi často využíváno zaměstnavateli a zprostředkovateli zaměstnání, protože jsou na svém zaměstnavateli více závislí a v místě práce mají menší sociální zázemí. Jejich práce lze lépe kontrolovat, je jednodušší po nich požadovat náročnější práci v horších podmínkách a za nižší mzdu.

 

Berou nám práci, dávají své hlasy

V indických městech se objevují také anti-migrantské politiky. Tyto politiky jsou postavené na vědomí lokální identity (ke státu či většinovému etniku nebo náboženství) a jsou namířeny především proti přistěhovalcům z jiných států. Migrace z jiných částí Indie do Bombaje není novinkou, stejně jako proti-imigrantské politiky, které se začaly objevovat v programech lokálních politických stran již v šedesátých letech dvacátého století. Důvody, které odpůrci migrace uváděli, byly ničení místní kultury a „kradení“ pracovních míst. V sedmdesátých letech protesty mířily především proti Tamilům a na začátku dvacátého prvního století jsou terčem těchto nálad migranti ze severní Indie. Migranti jsou také znevýhodňovaní v kontaktu s policií, která na ně často nahlíží jako na nelegální residenty. Obstarání základních lidských potřeb pak také nezřídka závisí na vztazích s policií, což může nahrávat korupci. V některých městech dochází k rušení slumů, spojeném s novou výstavbou. Lidé, kteří místo obývají, jsou před zrušením relokováni pryč. Právo na pomoc či odškodnění od úřadu mají jen tehdy, kdy mohou dokázat, že na místě měli legální pobyt. Ten pro mnoho obyvatel těchto míst nemusí být samozřejmostí, což vede k dalšímu znevýhodňování a omezování práv.

Na druhou stranu obyvatelé slumů nemusí být pouhými „obětmi mocných,“ ale také jejich spolupracovníky. O obyvatele slumů se v některých městech zajímají místní politické strany, které v nich vidí své potencionální voliče. Někteří politici migrantům žijících ve slumech pomáhají získat legální povolení k pobytu a následně také volební právo. Období před konáním voleb pak pro obyvatele slumů může být materiálně přínosnější, než aktivity neziskových organizací orientovaných na humanitární pomoc nebo sociální práci.

Ve městě Chennai problémy špatných podmínek, například sanitace, a také zmíněnou relokaci, se snaží řešit několik organizací, agentur a místní politické autority. Ukázalo se zde, že obyvatelé slumů jsou ochotni se do projektů zapojit pouze tehdy, kdy dostanou příslib materiální či finanční pomoci. Dále to, že participace obyvatel slumů je k tvorbě konstruktivních politik vedoucím k rozvoji slumů nezbytná. Stejně důležitý je ale také konstruktivní podpora oficiálních politických autorit, bez které není spolupráce s obyvateli slumů udržitelná.

 

Text byl původně uveřejněn na webu rozvojovka.cz