A: Hele, víš, co se mi dneska přihodilo?

B: Jak asi mám vědět, co se ti dneska přihodilo?

A: No, tak jasně, že to nevíš, to jsem myslel jako řečnicky.

B: Jak jako řečnicky?

A: Jako tak. Jako prostě začátek konverzace, jako řečnickou otázku. Já samozřejmě nepředpokládám, že víš o všem, kde jsem byl a co jsem dělal.

B: No, to já taky nevím.

A: A já to ani nepředpokládám. A je to naprosto v pořádku, na tom není nic špatnýho. Naopak, kdybys o mně věděl úplně všechno, tak by mi to špatný přišlo.

B: Ale já o tobě nevím všechno.

A: To je dobře.

B: A jsem za to vlastně docela rád.

A: To je dobře.

B: Představ si, kdybych já o tobě věděl všechno, tak bych se s tebou už třeba vůbec nikdy nechtěl vidět.

A: Jak to, že by ses se mnou už nikdy nechtěl vidět?

B: Řekl jsem třeba, takže to není jistý. Ale třeba by to tak bylo.

A: Myslíš si, že kdybys o mně věděl všechno, že bys věděl taky něco, co by se ti ne tak úplně líbilo?

B: To jsem neřekl, ale třeba by to tak mohlo být.

A: Poslyš. Já vím, že nejsem ideální. Jo, mám svoje mouchy, to je jasný. Každý má svoje mouchy. Ty máš taky svoje mouchy? Máš mouchy?

B: No… Jo, asi mám mouchy, ale nemám jich zas tak moc.

A: To já taky ne. Já nemám moc much. Dokonce ani tolik ne, abys mě, za čistě úplně hypotetický situace, kdy bys o mně věděl totálně úplně všechno, už nikdy nechtěl vidět. Ne, tolik much já zase nemám!

B: Jo, jasně, chápu… Tak řekneš mi, co se ti dneska teda přihodilo?

A: Jako proč to chceš vědět?

B: Já myslel, že mi chceš říct něco o tom, co se ti dneska stalo. Ty jsi s tím začal.

A: Jo tohle, už si vzpomínám. To tě bude zajímat.

B: Tak povídej. Jsem jedno velký ucho.

A: To mi neříkej, že jsi jedno velký ucho. To mi prosím fakt neříkej! Víš, že tyhle infantilní přirovnání vopravdicky nesnáším.

B: Promiň, zapomněl jsem.

A: Tak dobře, ale víckrát ať už se to neopakuje.

B: Dyť jo… Tak co se ti dneska stalo?

A: Dneska, kamaráde, se mi stalo něco, co se člověku jen tak každej den nestává. (Odmlčí se.) Byl jsem v tý kavárně…

B: V tý kavárně?

A: V tý, co je naproti tý galerii.

B: Tý galerii, jak tam byla ta výstava?

A: V tý galerii, jak tam měli ty obrazy a ty sochy.

B: Jak je vedle toho obchodu?

A: Vedle toho obchodu s těma věcma.

B: S těma divnejma?

A: S těma divnejma věcma.

B: Je to na takový tý ulici, jak tam jsou takový ty baráky?

A: Jo, ty baráky.

B: Takový ty divný baráky?

A: Jo, ty divný baráky.

B: Je to ta ulice, co vede k tomu mostku, jak pod ním teče ten potok?

A: Ta řeka!

B: Ten potok, co je tak děsně špinavej?

A: Jo, ta totálně zasviněná řeka.

B: Ta je strašná. Člověk by se až divil, kde se jen může vzít tolik odpadků!

A: Tak já jsem seděl v tý kavárně a popíjel takovou tu kávu.

B: Espresso?

A: Ne, takovou tu speciální.

B: Cappuccino?

A: Ne, takovou tu, co ji mají jenom tam, v tý kavárně.

B: A s kým jsi tam byl, v tý kavárně?

A: Sám jsem tam byl. Já nepotřebuju, aby na mě někdo dohlížel, když piju kávu.

B: A to ti jako nepřijde divný chodit sám do kavárny a sám si tam dávat takovou tu kávu?

A: Ne, mně to vůbec nepřijde divný.

B: Fakt ne?

A: Ne. Dokonce mi to přijde úplně normální.

B: A od kdy ty chodíš sám jen tak do kavárny na takovou tu kávu?

A: Od tý doby, co jsem dělal tu práci.

B: Tu práci pro to toho magora?

A: Jo, pro toho magora! Krucinál, toho magora mi nemusíš pořád připomínat, taky ti furt nepředhazuju, že jsi pracoval pro toho oplzlýho typana.

B: Dobře platil.

A: Ale byl oplzlej a byl to typan!

B: Oplzlej typan to byl, to jo, ale platil líp než ten magor.

A: Ten magor sice neplatil moc dobře a byl to magor, ale ta práce nebyla tak neuvěřitelně debilní jako ta práce pro toho oplzlýho typana.

B: Ta práce sice byla debilní, ale nebyla zas tak debilní!

A: Ale trochu debilní byla.

B: To je pravda. Ale není pravda, že by byla úplně debilní.

A: To zas ne, to jsem neřekl.

B: Ale vyznělo to tak.

A: Navíc ten typan, ten byl fakt oplzlej.

B: To byl. Ale ten magor na tom nebyl zas o moc líp.

A: Ale o trochu líp na tom byl.

B: Možná. Ale jenom o trochu.

A: Já říkám, že jenom o trochu.

B: A od tý doby, cos pro něj začal pracovat, chodíš sám do kavárny?

A: Jo.

B: Jen tak si sám vysedávat v kavárně a popíjet takovou tu kávu?

A: Jo.

B: A hele, byla to ta kavárna, jak je na tý ulici, kde je taky ta galerie, kde byla ta výstava, a ten obchod, kde prodávaj takový ty divný věci, a jak vede k tomu potoku, co je tak strašně zašpiněnej a co tam rostou ty stromy?

A: Myslíš tu špinavou řeku, kolem který rostou ty hrozný stromy?

B: Takový ty naprosto příšerný stromy.

A: Jo, tam to je, v tý ulici, co vede k tý řece s těma hroznejma stromama.

B: A hele, jak jsou tam ty hrozný stromy, není to tam, co se oběsil Fred?

A: Fred se oběsil v tom parku na tom kopci.

B: V tom parku, jak je na tom svahu, co se vine do toho kopce?

A: Jo, tam.

B: Jak je odtamtud výhled na takový ty baráky?

A: Jo, tam to bylo.

B: Já myslel, že tam se oběsil Taylor.

A: Ne, Taylor se oběsil na jednom z těch hroznejch stromů u tý špinavý řeky.

B: Aha, aha… (Zamyslí se.) A prosím tě, kde se oběsil Bill?

A: Bill se neoběsil, ale skočil z kostelní věže.

B: Já myslel, že se Bill oběsil.

A: Ne. Ne, Bill se neoběsil, Bill určitě skočil z věže toho kostela.

B: Toho, jak má takovou tu divnou střechu?

A: Ne. Z toho, jak má takovou tu divnou věž.

B: Jo z tohodle kostela!

A: Jo, z toho kostela skočil.

B: A já myslel, že se Bill taky oběsil.

A: Ne. Bill skočil z věže. (Pauza. Zamyslí se.) Hm… Jak jsem dneska byl v tý kavárně…

B: V tý, co je naproti tý galerii?

A: Jo. Jak jsem tam dneska byl, tak víš, koho jsem tam potkal?

B: Koho?

A: No, to bys neuhod.

B: No, to neuhodnu, protože já to ani hádat nebudu.

A: Já tam potkal Tima.

B: Já myslel, že Tim se otrávil jedem na krysy! Mluvil o tom, že to udělá.

A: On to udělal, ale prej pak zjistil, že jed na krysy na něho nefunguje.

B: To je divný. Na Andyho jed na krysy fungoval.

A: Andy měl slabý srdce, slabou imunitu a slabý tak nějak úplně všechno.

B: A on přišel do tý kavárny?

A: Andy? Ne. Ten se otrávil na lavičce v čekárně na nádraží.

B: Ne, já myslím Tima. Tim přišel do tý kavárny?

A: Jo. Přišel do tý kavárny.

B: A on Tim patří mezi ty lidi, co choděj jen tak sami do kavárny?

A: Jo, Tim evidentně patří mezi takový ty lidi.

B: A dal si taky takovou tu kávu?

A: Ne, takovou tu kávu si nedal.

B: Co si teda dal, když si nedal takovou tu kávu, do tý kavárny lidi přece choděj kvůli tomu, aby si tam dávali takovou tu kávu.

A: Ale on tam nepřišel proto, aby si dal takovou tu kávu.

B: A co si teda dal?

A: Dal si takovou tu limonádu.

B: Tu limonádu, co ji pijou děti?

A: Jo, tu limonádu.

B: Tim si dal limonádu, kterou pijou děti? Tim?

A: Ano, Tim si dal limonádu pro děti.

B: To jen tak přišel do tý kavárny, jen tak si tam sám se sebou poseděl a dal si tu hnusnou limonádu pro malý caparty?

A: Ta limonáda není zas tak odporná. Taky jsem si ji jednou dal.

B: Ale úplně zase dobrá není.

A: Úplně dobrá není, ale není ani úplně hnusná.

B: Ale není úplně dobrá.

A: To není.

B: A Tim si dal jenom tu limonádu?

A: Jenom tu limonádu.

B: Hele, a tobě nebylo divný, že ještě žije, když mluvil o tom, že si vezme jed na krysy?

A: Bylo mi to divný.

B: A to ses ho jako nezeptal, jak to, že ještě žije?

A: Zeptal jsem se ho a on mi řek, že na něj jed na krysy nefunguje.

B: To je divný. Na Andyho jed na krysy zabral.

A: Andy, to je úplně jinej případ. Ten měl slabý srdce a slabou imunitu. Na něj jed na krysy samozřejmě fungoval.

B: Ale na Tima ne?

A: Na Tima ne.

B: A co ještě Tim říkal?

A: Říkal, že ukradl jedný babičce léky a že je všechny najednou spolyká.

B: A udělal to?

A: Když mu obsluha přinesla tu limonádu…

B: Tu limonádu pro děti?

A: Tu limonádu pro děti. Když mu ji ta servírka donesla, vytáhl čtyři krabičky plný léků a postupně z nich začal vytahovat takový ty plata, co v nich ty léky jsou zadělaný takovým tím plastem. A začal ty léky vylupovat, vždy po jednom léku z jednoho balení, a když už jich měl plnou hrst, tak si je všechny nasypal do pusy a zapil tou limonádou.

B: Tou dětskou limonádou?

A: Tou.

B: A co bylo potom?

A: Pak se zhroutil.

B: A pak?

A: Potom ta servírka, co mu předtím přinesla tu limonádu, co ji normálně pijou ty malý caparti, zavolala záchranku.

B: A pak?

A: Pak ho odvezli.

B: Jako do nemocnice?

A: Nevím. Ale asi ne do nemocnice. Asi někam jinam než do nemocnice. Když vozej lidi do nemocnice, tak je nestrkaj do černejch pytlů.

B: A jeho strčili do černýho pytle?

A: Jo. Do úplně nejvíc černýho pytle, jak to jenom jde!

B: Hele, pořád mi to není jasný, jak to, že se Fred oběsil v tom parku na tom kopci a Taylor že se oběsil na jednom z těch hroznejch stromů u toho špinavýho potoka. Vždyť přece říkali, že to bylo obráceně, že Freda našli u potoka a Taylora v tom parku!

A: To říkali a taky to tak bylo. Tam je oficiálně našli. Jenže to bylo proto, že oni si je policajti vyměnili, aby se jim to líp vyšetřovalo.

B: Jak vyměnili?

A: Prostě oba sundali z těch stromů, na kterejch viseli, a pak je převěsili, každýho na strom, kde se oběsil ten druhej.

B: Proč to, sakra, ty policajti udělali?

A: No proto, aby se jim to líp vyšetřovalo. Dávalo to potom větší smysl. Proč by se asi měl Fred věšet zrovna v tom parku, když zrovna u Freda by bylo logičtější, kdyby se pověsil u tý řeky?

B: No, to jo. Proto mi přišlo logický, že ho tam našli.

A: Jenže oni ho tam nenašli. Teda oficiálně jo, ale ve skutečnosti ho našli v tom parku. Ale protože zrovna ve Fredově případě by opravdu dávalo větší smysl, aby ho našli u řeky, tak ho tam převěsili. Využili toho, že tam zrovna visel Taylor, kterýho dali namísto Freda. Takže lidi, co oběšence nahlásili, ale ze strachu před mrtvejma se nešli podívat blíž, nic nepoznali. Mrtvola jako mrtvola.

B: To je dost dobrý! Jen nechápu, proč se teda Fred věšel v tom parku, když by bylo logičtější, kdyby se oběsil u toho smradlavýho potoka.

A: Ono se říká, že on Fred skutečně plánoval se pověsit na jednom z těch stromů u tý hnusný řeky, ale nakonec se oběsil v parku. A víš proč?

B: Jak to mám ksakru vědět? Kdybych to věděl, tak bych se takhle dementně asi neptal!

A: Promiň, já se tě nechtěl dotknout!

B: Ale dotknul ses mě.

A: Ale nechtěl!

B: Ani trochu?

A: Trochu možná jo, ale ne moc.

B: Ale trochu jo. To stačí.

A: Ale moc ne.

B: To je dobře, že moc ne.

A: A chceš to teda vědět?

B: Co jestli chci vědět?

A: Chceš vědět, proč se Fred nakonec oběsil v tom parku na tom kopci místo toho, aby se oběsil na jednom z těch hnusnejch stromů u tý řeky?

B: Jo, chci.

A: Vyhecoval ho k tomu Steve. Normálně ho k tomu vyhecoval.

B: A to bylo ještě před tím, než naběhl na tu motorovou pilu?

A: Jo, to bylo ještě před tím.

B: Já myslel, že Steve zemřel dřív než Fred.

A: Jo, to zemřel. Ale ještě před tím, než naběhl na tu motorovou pilu, tak Freda vyhecoval k tomu, aby se oběsil v tom parku a ne na jednom z těch hnusnejch stromů u tý odporný řeky. A Fred to potom, s jistým časovým odstupem, fakt udělal.

B: Tak takhle to bylo!

A: Jo, takhle to bylo.

B: To jsem fakt nevěděl. To doopravdy fakt jsem nevěděl.

A: Hele, a co vlastně uděláš ty?

B: Já? Já se uškrtím.

A: To jako jde, uškrtit sám sebe?

B: Já nevím. Ale chci to zkusit.

A: Já si to vůbec totiž nedovedu představit.

B: Já to prostě chci zkusit.

A: Ale já si to fakt nedovedu představit.

B: Já zatím taky úplně ne, ale myslím, že to nějak vymyslím.

A: A budu se moct koukat? Mě by totiž strašně zajímalo, jak to uděláš!

B: To jsem se ještě úplně nerozhodl, jestli chci, aby se na to někdo mohl koukat.

A: Ale teoreticky by se na to někdo koukat mohl?

B: Jo, teoreticky by to šlo.

A: Ale ty bys byl radši, kdyby se nikdo nekoukal.

B: To zase ne. Já ještě nevím. Pořád o tom přemýšlím, co bude lepší. Jestli když se na to někdo bude koukat, nebo když se na to nikdo koukat nebude.

A: A to se jako chceš uškrtit rukama, nebo nějakým provazem?

B: Provazem.

A: A jakým provazem se, prosím tě, ksakru chceš teda jako uškrtit?

B: Ještě jsem se nerozhodl, ale už vím, kde si ho koupím.

A: Kde si ho koupíš?

B: Koupím si ho v takovým tom obchodě s provazama.

A: Nevím, kde je takovej ten obchod s provazama.

B: Ten je v takový tý ulici, co je hned vedle takový tý ulice, ve který je taková ta kavárna, ta galerie, jak tam měli tu výstavu s těma obrazama a těma sochama, a jak je tam ten divnej obchod a ty divný baráky a jak vede k tomu mostu přes ten nechutnej potok, jak u něj rostou ty stromy.

A: Ty hrozně strašný stromy?

B: Jo, ty.

A: Takže v tý ulici, co je vedle týhle ulice, tam je ten obchod, kde prodávaj ty provazy?

B: Jo, tam ty provazy prodávaj.

A: A jakej si koupíš, aby to jako fungovalo, to uškrcení?

B: Asi se tam poradím. Myslím, že by to mohli vědět, jsou to profíci. Taylor si u nich kupoval provaz a Fred taky. A dokonce i Bill. Proto mi bylo divný, že se Bill neoběsil, když si tam koupil tak dobrej provaz.

A: Bill se neoběsil, ale skočil z věže.

B: Z věže toho kostela s tou divnou věží, že jo?

A: Jo, z věže toho kostela s tou divnou věží.

B: To nechápu. Koupil si provaz, a dost kvalitní, myslím, že dokonce značkovej, ale nakonec skočil z kostelní věže. To je fakt dost divný.

A: Třeba pro to měl nějaký důvod.

B: To by tak mohlo bejt. Vůbec mě to nenapadlo. Máš pravdu, možná, že k tomu měl Bill nějakej důvod!

A: Plánuješ se uškrtit v soukromí, nebo na veřejnosti?

B: Já přemejšlel o tom, že by mohlo bejt stylový se uškrtit třeba v tý kavárně, co je naproti tý galerii, co je vedle toho obchodu s těma divnejma věcma. Že bych tam přišel, jen tak plně sám, což by bylo takový nezvyklý, a objednal bych si tu hnusnou limonádu, co ji pijou většinou jenom malý caparti, což by bylo taky nezvyklý, protože ta limonáda je fakt hnusná…

A: Ale zas tak hnusná není. Jednou jsem si ji dal a můžu říct, že zase tak hnusná ta limonáda není.

B: Ale trochu hnusná je.

A: Trochu, to jo. Ale víc než trochu ne.

B: Tak já bych tam přišel úplně sám a dal si tu limonádu, taky úplně sám, a celý by to bylo takový nezvyklý. Takový jako divný. Prostě v posledních okamžicích svýho života bych si vychutnal to, že dělám něco hrozně divnýho a něco hrozně nezvyklýho.

A: Já myslím, že jsi už dělal v životě dost divných věcí, třeba když jsi pracoval pro toho oplzlýho typana.

B: Hele, ten typan zas tak oplzlej nebyl a ty věci taky nebyly zas tak moc divný.

A: Ale trochu oplzlej ten typan byl a ty věci taky byly trochu divný.

B: To jo, ale ne zas tak moc.

A: Zas tak moc ne. To je pravda.

B: To když ty jsi dělal pro toho magora, tak jsi dělal divnější věci.

A: To sice jo, ale nemyslím si, že by na tom bylo něco špatnýho.

B: Špatnýho zrovna ne, ale zase taky ne úplně dobrýho.

A: To máš pravdu, ale já tenkrát práci fakt hodně nutně potřeboval a proto pro mě bylo důležitý, že jsem mohl pracovat aspoň pro toho magora.

B: A dělat divný věci.

A: Ale za peníze, který jsem tenkrát fakt nutně potřeboval.

B: Třeba jsi začal sám chodit do kavárny.

A: Na tom není nic divnýho. Jiný lidi to dělaj taky.

B: Třeba Tim.

A: Třeba Tim.

B: Ale ten už to nedělá, protože je tuhej.

A: Ano, ale před tím to dělal.

B: Jak víš, že to dělal? Tys ho tam vídával i někdy dřív?

A: Ne. Já ho v kavárně viděl dneska poprvý.

B: Tak jak můžeš vědět, že to dělal pravidelně?

A: Já neříkal, že to dělal pravidelně.

B: Ale říkal jsi, že to dělal.

A: No, dělal.

B: Jednou to udělal. Jediný, co víš, je to, že to udělal jednou.

A: No, vím, že to udělal jednou.

B: Ale nemůžeš vědět, jestli to udělal víckrát.

A: To nemůžu.

B: Tak neříkej, že to dělal, když nevíš, jestli to dělal. Třeba jen chtěl v posledních chvílích svýho života udělat něco nezvyklýho.

A: Třeba jo.

B: Třeba o tom přemejšlel úplně stejně jako já.

A: Třeba to tak bylo.

B: Takže já už to ale takhle udělat nemůžu.

A: Proč to jako nemůžeš takhle udělat?

B: Nebylo by to originální.

A: To máš pravdu.

B: Tim mi to vyfouk!

A: To jo.

B: Zatracenej Tim!

A: To teda.

B: Říkal, že se otráví jedem na krysy, a nakonec se zabije ve velmi podobný situaci, v jaký jsem se chtěl zabít já.

A: On ten jed na krysy zkoušel, ale nefungoval mu.

B: Andymu zabral.

A: Ale Andy, to byl úplně jiný případ. Ten měl špatnou imunitu a srdce. Na toho by zabral i jed na mravence.

B: Oni vyráběj i jed na mravence?

A: Já nevím, ale kdyby vyráběli, tak by určitě na Andyho zabral.

B: Ještě, že mi nevyfouk to uškrcení. Takže aspoň trochu originální pořád ještě bejt můžu. I když jinak, než jsem původně plánoval.

A: To jo. Pořád ještě můžeš bejt dost originální.

B: Já chci bejt originální!

A: To každej!

B: Ty taky chceš bejt originální?

A: Já budu úplně nejvíc originální!

B: Jako víc originální, než jak já budu originální?

A: Jo. Budu brutálně o moc originálnější, než jak budeš originální ty.

B: Jo? A hele, co vlastně plánuješ ty, když teda budeš tak originální?

A: Poslouchej dobře.

B: Poslouchám.

A: Hele, já si normálně do žaludku zavedu sondu – jakože na nějakým drátku nebo provázku, a na tom si tu sondu zavedu až do břicha. A v tý sondě bude bomba. A potom normálně exploduju.

B: Jakože celej prostě vybouchneš?

A: Jakože prostě celej normálně exploduju.

B: A když jako vybouchneš, tak to se ti jako rozpůlí tělo?

A: Já to plánuju tak, že exploduju úplně do všech směrů. Prostě se rozletím na malilinkatý kousíčky a každý ten kousíček poletí někam úplně jinam.

B: Víš, upřímně… Kdybych tohleto věděl dřív, tak bych tě už nikdy nechtěl vidět.

A: Jako proč bys mě kvůli takovýhle pitomosti už nikdy nechtěl vidět?

B: No protože, přece, bych se bál, že až tě někdy někde takhle jako potkám, tak že třeba zrovna v tu chvíli budeš mít v sobě zavedenej ten drátek s tou sondou, co v ní bude ta bomba, a že se v tu chvíli zrovna odpálíš a bude to dost nechutný.

A: Počkej, takhle by to nebylo.

B: Jakto že by to takhle nebylo? Já bych se totiž bál, že kus tebe, v tý chvíli, co budeš vybuchovat, poletí na mě a já pak kvůli tomu budu špinavej. Proto bych tě už nikdy nechtěl vidět.

A: Ale já se nebudu odpalovat v tvý přítomnosti.

B: To bych ti ani neradil.

A: Já se nechci odpalovat v ničí přítomnosti.

B: To bych ti zase radil. Protože jinak bys ty lidi, co by byli zrovna v tý tvý přítomnosti, jako docela dost zašpinil.

A: To nemám v úmyslu.

B: To je dobře.

A: Já chci totiž explodovat na místě, kde zrovna žádný lidi nebudou.

B: To je dobře. A kde teda plánuješ to vybouchnutí?

A: Já bych chtěl explodovat v tý galerii, jak je vedle toho obchodu, kde prodávaj ty divný věci, a naproti tý kavárně, kde se dneska předávkoval Tim.

B: A kde jsi dneska ty zcela sám jen tak popíjel takovou tu kávu?

A: Jo, kde jsem popíjel takovou tu kávu.

B: Takže ty chceš vybuchnout v tý galerii, kde byla ta výstava.

A: Jak tam měli ty obrazy a ty sochy.

B: A na kdy to plánuješ?

A: Až tam bude nová výstava. Až tam budou nový obrazy a nový sochy. Až to bude nově otevřený, tak během noci přímo po vernisáži tam půjdu, zavedu si do těla tu sondu s tou bombou a exploduju. A pak tam budu úplně všude. Chápeš? Budu součástí každýho z vystavovaných děl. Každej, kdo přijde, mě tam uvidí, ať se podívá úplně kamkoliv.

B: To je dost narcistní přístup.

A: Já jsem narcista.

B: A proto chodíš sám do kavárny.

A: Já chodím do kavárny sám proto, že jsem se to naučil ve svý minulý práci.

B: Když jsi pracoval pro toho magora.

A: Jo, pro toho magora! Už mi prosím pořád nepřipomínej, že jsem pracoval pro toho magora, protože ten magor byl takovej docela oplzlej typan.

B: Nepovídej! Já myslel, že oplzlej typan byl ten chlápek, co jsem pro něj pracoval já.

A: Ten byl hodně oplzlej, ale především to byl magor.

B: Magor to byl, to je pravda.

A: Naštěstí si už rozřízl břicho mačetou, takže už nikomu žádnou debilní práci dávat nebude.

B: Hele, že takhle nějak podobně skončil taky Chriss? Že jo?

A: Ne, Chriss si nerozřízl břicho mačetou, ale spadl do drtičky na odpadky. Do takový tý, co pak z odpadků dělá ty briketky.

B: Ten byl teda kreativní!

A: Kdepak, on si tohle nevymyslel. Byla to nešťastná náhoda.

B: Jak jako nešťastná náhoda?

A: Chriss se původně chtěl vykoupat v tom jezírku, co je uprostřed skládky. To jezírko, jak do něj lijou ty jedy a všechny ty odporný chemikálie. Prej to jezírko občas jen tak samo od sebe bublá a v noci fosforeskuje, nebo co… No prostě se tam chtěl vykoupat a myslel si, že pak zůstane jen tak ležet na hladině a někdo ho vyloví. Ale když tam šel, tak po cestě omylem uklouzl a spadl do tý drtičky na odpadky.

B: To je opravdu dost pech.

A: Jo, je to fakt hodně pech. A pech je to hlavně proto, že jeho posledním přáním bylo, aby ho po smrti rozřezali na puzzle, každou část poslali do nějakýho jinýho světadílu a pak odtamtud zase zpátky, a když by se všechny ty části vrátily, tak aby ho zase složili dohromady a potom teprve pohřbili.

B: A udělali to?

A: Jak by mohli? Vždyť z něj skoro nic nezbylo! A to, co zbylo, zůstalo v těch briketkách.

B: (zamyslí se) Ale řekni, že on Chriss byl vlastně docela fajn!

A: Vlastně docela jo, ale taky měl svoje mouchy.

B: To jo, svoje mouchy měl, ale neměl jich zdaleka tolik jako ten oplzlej magor, co zaměstnával mě, nebo ten oplzlej magor, co zaměstnával tebe.

A: To ne. A taky nebyl tak trapnej.

B: Jak trapnej?

A: No jako ten magor, co mě zaměstnával. Ten skočil pod vlak. Chápeš to? To je přece fakt dost trapný!

B: To jo, to máš pravdu, nechat se přejet vlakem je doopravdy hodně trapný! Hm… (Přemýšlí.) Hele poslyš, pořád mi vrhá hlavou, co Taylora vedlo k tomu, že se oběsil na jednom z těch hroznejch stromů u toho špinavýho potoka.

A: Taylor se přece mohl oběsit, kde chtěl, proč ne zrovna tam?

B: Protože tam se chtěl oběsit Fred. Já myslim, že se tam oběsil proto, aby Freda naštval.

A: To ne, Fred se tam sice chtěl oběsit, ale protože ho Steve vyhecoval, tak se nakonec oběsil v tom parku na svahu toho kopce.

B: To jo, ale proč si Taylor vybral zrovna ty stromy u toho potoka, když se taky mohl oběsit na nějakým z těch stromů v tom parku na svahu toho kopce? Stromů je tam přece dost, snad je Fred neobsadil všechny!

A: Ne, všechny je neobsadil. Obsadil jen jeden.

B: No právě.

A: Třeba se nechtěl věšet vedle Freda. Když se lidi věšej, tak k tomu většinou potřebujou mít trochu soukromí.

B: A myslíš, že by to mohl bejt důvod, proč se Bill neoběsil, ale skočil z kostelní věže?

A: Z věže toho kostela, jak má tu divnou kostelní věž?

B: No… Prostě mě napadlo, že by to mohl bejt důvod, proč skočil z tý věže toho kostela.

A: Protože ta věž toho kostela je taková divná?

B: Ale ne… Protože se chtěl oběsit, ale nenašel žádný místo, kde by na to měl soukromí.

A: Jakože Bill se podle tebe chtěl oběsit, ale nenašel si místo, kde by na to oběšení měl dostatečný soukromí?

B: No přece v tom parku visel Fred a u potoka Taylor. Takže se na obou těch místech cejtil tak trochu nekomfortně. A uznej sám, tady v okolí už žádný další vhodný místo na oběšení není. Proto skočil z kostelní věže toho kostela, co má tu divnou kostelní věž.

A: To by tak mohlo bejt.

B: Mohlo.

A: Ale taky nemuselo.

B: Nemuselo… Ale mohlo.

A: Jo, mohlo. Máš pravdu. Mohlo by to tak bejt.

B: To si myslím, že to tak mohlo bejt.

A: Hele, ať už to bylo jakkoliv, tak podle mě Bill z tý věže skočil proto, že k tomu měl nějakej důvod.

B: To zní docela logicky.

A: To si myslím, že to zní logicky.

B: Hele, já už asi půjdu.

A: Kam půjdeš?

B: Do toho obchodu.

A: Do toho obchodu s těma divnejma věcma, jak je vedle tý galerie, kdy byla ta výstava s těma obrazama a s těma sochama a jak se tam plánuju explodovat?

B: Ne, do toho obchodu, co je v tý ulici s těma divnejma domama, která vede k tomu potoku, kolem kterýho rostou ty hrozný stromy, tam nejdu. Já jdu do toho obchodu, kde prodávaj ty provazy.

A: Do toho obchodu s těma provazama, kde si svý provazy koupili Fred a Taylor?

B: A Bill. Bill si tam taky koupil provaz, ale nakonec ho nepoužil, protože skočil z kostelní věže.

A: Takže do toho obchodu jdeš?

B: Jo, do toho obchodu já teď jdu. (Vstane a má se k odchodu.)

A: Tak jdi.

B: Hele… (Zastaví se na cestě.) Pořád mi vrtá hlavou, jak je to možný, že se ten Tim neotrávil tím jedem na krysy?

A: Tim říkal, že na něj jed na krysy nefunguje. Tohle jsem ti ale už přece říkal.

B: To jo, tos mi říkal. Ale víš, jde mi o to, že na Andyho jed na krysy přece fungoval!

A: Ale Andy, to byl přece naprosto jinej případ! Andy měl slabý srdce. Toho by zabil i jed na mravence, kdyby něco takovýho existovalo.

B: Jo vlastně… Máš pravdu… Já zapomněl.

Opona.